1) Změnou hlasové intenzity pak můžeme zdůraznit podstatné části či na sebe upoutat. Jistě jste si všimli, že jestliže je při výkladu příliš velký hluk a přednášející najednou ztiší hlas či na chvíli přestane přednášet, tak většina ztichne a začne se zajímat, co se děje.
2) Při projevu je také nutno zvážit jeho účel a podle toho modulovat hlas do různých poloh. Obecně platí, že pro vážnější obsah je vhodnější hlubší poloha hlasu, neboť u posluchače vzbuzuje větší důvěru. V projevu by však neměly chybět ani odlehčující pasáže.
3) Posluchače přitahuje, prezentujeme-li své myšlenky jako součásti příběhu, nejlépe ze zkušenosti. Upoutává to jejich pozornost a pomáhá vytvářet v jejich mysli představy, které pak podporují vaše tvrzení. Navíc v takto podané formě jsou informace lépe zapamatovatelné a jako zkušenosti částečně i nezpochybnitelné. Aby se takovýto příběh v hlavě posluchače „zasunul do správné přihrádky“ a zůstal tam co nejdéle, je nutno dodržovat posloupnost jeho výstavby. Nejprve uvést kdy se to stalo, poté kde a teprve pak co se vlastně stalo.
4) Vaše příběhy, a nejen ty, oživí přímá řeč. Lze ji použít prakticky kdekoli, kde bychom normálně použili řeč nepřímou. Doplníme-li ji změnou hlasu,polohy hlavy či natočením těla, jako při reálné konverzaci, zanechává za sebou v paměti stejnou stopu jako například film.