1) Změnou hlasové intenzity pak můžeme zdůraznit podstatné části či na sebe upoutat. Jistě jste si všimli, že jestliže je při výkladu příliš velký hluk a přednášející najednou ztiší hlas či na chvíli přestane přednášet, tak většina ztichne a začne se zajímat, co se děje.
2) Při projevu je také nutno zvážit jeho účel a podle toho modulovat hlas do různých poloh. Obecně platí, že pro vážnější obsah je vhodnější hlubší poloha hlasu, neboť u posluchače vzbuzuje větší důvěru. V projevu by však neměly chybět ani odlehčující pasáže.
3) Posluchače přitahuje, prezentujeme-li své myšlenky jako součásti příběhu, nejlépe ze zkušenosti. Upoutává to jejich pozornost a pomáhá vytvářet v jejich mysli představy, které pak podporují vaše tvrzení. Navíc v takto podané formě jsou informace lépe zapamatovatelné a jako zkušenosti částečně i nezpochybnitelné. Aby se takovýto příběh v hlavě posluchače „zasunul do správné přihrádky“ a zůstal tam co nejdéle, je nutno dodržovat posloupnost jeho výstavby. Nejprve uvést kdy se to stalo, poté kde a teprve pak co se vlastně stalo.
4) Vaše příběhy, a nejen ty, oživí přímá řeč. Lze ji použít prakticky kdekoli, kde bychom normálně použili řeč nepřímou. Doplníme-li ji změnou hlasu,polohy hlavy či natočením těla, jako při reálné konverzaci, zanechává za sebou v paměti stejnou stopu jako například film.

K nejběžnějším prostředkům

patří pomlky a odsazení, změna hlasové intenzity či výšky hlasu. Dále příběhy, použití přímé řeči, analogie a předvádění činností. Nejsnadněji vtáhneme posluchače aktivně do problému položením otázky.
1) Pomlky a odsazení patří k nejjednodušším a nejpůsobivějším prostředkům, pomocí kterých frázujeme a dodáváme tak řeči tempovou rozmanitost. Rozčleněním řeči poskytujeme posluchači příležitost pro rozmyšlení jednotlivých detailů a čas, aby naše sdělení mohl dostatečně vstřebat. Nic tak neotupuje naši pozornost jako monotónní periodický přísun informací.

JAK OŽIVIT OBSAH I PŘEDNES SVÉHO PROJEVU

Základním cílem každého projevu je jistě informovat posluchače. Informovat ne jen ve smyslu představit mu jisté kvantum informací, ale také vytvořit jistou vazbu na předkládané informace. Ty musí být pochopitelně podávány přesně a v náležitém logickém sledu, aby nedocházelo k nedorozumění a špatnému pochopení. Avšak ani z nejpřesnějšího výkladu si posluchač nic neodnese, jestliže při něm usne. Aby se takovýto výklad stal prezentací v pravém slova smyslu, je nutno jej oživit a navázat kontakt s publikem, abychom si mohli ověřit, zda byla naše snaha informovat úspěšná.