kos

Výplet rozdělíme na trojici, kdy každá obsahuje 8 prutů, které jsou střídavě vedeny přes a za osnovu, tzn., že 4 pruty jsou vedeny vně a 4 uvnitř osnovy. Dosáhneme toho tak, že první prut položíme za osnovu, druhý před osnovu. Třetím oplétáme osnovu dvakrát. Čtvrtý až osmý k třetímu. Bereme další pruty a pleteme střídavě dovnitř a ven tak, aby se tři krát osm prutů dostalo vždy k sobě tak, že čtyři jsou vedeny za a čtyři před osnovou.

Upleteme čtyři řady.

Tímto způsobem můžeme sice uplést celý koš, ale spotřebovali bychom mnoho materiálu, déle by to trvalo a hotový koš by byl příliš těžký. Budeme proto pokračovat jiným, odlehčeným vzorem. U paty seřízneme dalších 24 prutů. Každý z nich zastrčíme zprava k prutu osnovy seříznutou plochou od ní. Štěrbinky vedle prutů osnovy zvětšujeme podle potřeby košíkářskou jehlou. Máme teď 2 x 24 prutů – svázanou osnovu a volné pruty.

Krajní prut se vede přes dva sousední a zahákne se za následující prut osnovy. Opět nastavujeme silné konce patou prutů a slabé špičkou. Pletení přitlačujeme k formě, která nám drží tvar. Košem podle potřeby otáčíme. Pokud zlomíme prut osnovy, musíme jej vyměnit tak, že
jej uřízneme a vedle jeho konce hluboko zastrčíme prut nový.

STĚNA

Připravíme 24 prutů na osnovu, vybíráme pruty silné a všechny seřízneme u paty šikmo do špice. Postupně je zastrkáme z obou stran kolem 12 prutů ze základního kříže seříznutou stranou k formě. O dno formy pruty ohneme a na konci svážeme dohromady provázkem. Máme připravenou osnovu a založíme první opletku třemi (na Moravě jí říkají „rymůvka“ nebo „kyma“). Pruty, které budeme proplétat osnovou, mohou být slabší než pruty osnovy (silnější by být neměly). Ke třem prutům osnovy zastrčíme špičkami tři volné pruty.

Pokud zlomíme prut, kterým pleteme, nastavíme ho stejným způsobem, jako když bereme prut nový. Končit dno bychom měli tenkými částmi prutu – špičkami, které zasuneme do výpletu. Po dokončení dna ostříháme zbytky proutků, které po nastavování trčí z pleteniny – sestřihujeme šikmo a ne zcela těsně u pleteniny, neboť musíme počítat se seschnutím koše.
Nyní hotové dno připevníme na formu a ostříháme přečnívající proutky ze základního kříže. Dno koše by mělo mít stejný průměr (případně nepatrně větší) jako dno formy.

DNO

Začínáme od středu dna. Dno vytvoříme pomocí odřezků ze spodní
části silných konců proutí tzv. patek. Velikost budoucího koše závisí na jejich délce. Čím menší kříž, tím menší košík. Dopleteme-li prut do konce, nastavíme jej podle zásady k silnému konci přikládáme prut silnou částí, k slabému slabou. Stane-li se, že nám silné pruty vycházejí stále na jednu část kruhového dna a slabé na druhou – tím by vzniklo dno šišaté, ustřihneme prut dříve a nastavíme dle potřeby tak, abychom nepravidelnost nedopustili.

KOŠ ZE ZELENÉHO PROUTÍ

Výhodou tohoto koše je, že se proutí nemusí nijak zpracovávat, ani během práce máčet, jak tomu je u proutí zpracovaného nebo pedigu. Nevýhodou je naopak, že se pletenina po vyschnutí trochu rozestoupí a sám koš je poměrně těžký.
Při práci sedíme a rozpracovaný koš držíme na klíně. Pleteme stále stejným směrem – praváci doprava, leváci doleva.

CO BUDEME POTŘEBOVAT

Originální košíkářské nářadí dnes již nelze nikde koupit. V košíkářských oblastech se dědí z otce na syna. Nám však k pletení koše postačí ostrý nůž, zahradnické nůžky a místo košíkářské jehly nějaký bodák např. upravený šroubovák, nebo šídlo, kousek provázku a forma. Dřevěné formy na pletení košů, které se dříve používaly, bychom sháněli poměrně obtížně.
Náhradním řešením pana Ouzkého je plastový květináč, jehož díra uprostřed se poněkud zvětší, který se připevní na upletené dno šroubem dvěma podélnými maticemi a větší kovovou podložku. Na dřevěné formy se dno koše prostě přitlouklo. Práce na formě je vhodná zejména pro začátečníky, pro něž je obtížné udržet tvar koše. Teprve po určité době, kdy nabudou v pletení zručnost, mohou pracovat bez formy a plést jen v rukou.

CO SE DÁ Z PROUTÍ UPLÉST

Takřka všechno. Odedávna se z proutí pletly koše nejrůznějších tvarů, rozličný nábytek, kočáry, vrše na ryby, stojany na noviny, stínidla na lampy, přenosky na zvířata, oplétaly se demižony…
Dobrým tipem na opletení proutím jsou květináče, a to jak stojící, tak i závěsné, velké i velmi malé, v bytě, na verandě nebo na zahradě.

Pruty

Pruty dosahují délky 1,5 až 4 metry. Dáváme přednost jednoletým, nerozvětveným a ohebným prutům. Doba vhodná ke sklizni proutí je od prvního mrazu do jara. Nařezané proutí vydrží čerstvé, stojí-li venku na severní straně domu patkami na zemi. Déšť, sníh ani mráz mu nevadí, slunce ano, to by uschlo stejně jako uvnitř domu, a to i ve sklepě.
Proutí se na pletení používá buď syrové i s kůrou anebo se upravuje vařením a loupáním, případně štípaním. Podélně rozštípané pruty na tři nebo na čtyři díly se nazývají šény.
Kromě proutí je oblíbeným materiálem z Indonésie dovážený pedig (vnitřní část liány Calamus rotang). Vyrábí se z něj ratangový nábytek. U nás je lze nakoupit v Morexu Morkovice.
Nakoupit si můžeme celoročně i upravené proutí.

Koše z proutí

Košíkářské proutí je materiál v naší republice poměrně dobře dostupný. Vrby i jiné vhodné dřeviny rostou kolem téměř každého potoka, řeky, rybníka…

JAKÉ PROUTÍ JE VHODNÉ
Proutí na pletení košů řežeme z vrby nebo keřů, jejichž proutí se nezlomí, ať jej jakkoliv ohýbáme či omotáváme. Nejlepšími druhy vrb pro košíkářství jsou „konopina“ „uralka“, „mandlovka“, „amerika“ a „rakovice“. Pokud vrby přímo pěstujeme, musíme je každoročně ořezat.

jarní koupel

Suroviny:
1 lžíce sušeného měsíčku
1 lžíce sušené kopřivy
2 lžíce sušené mateřídoušky
2 lžíce sušeného heřmánku
3 - 4 lžíce medu
třezalkový (svatojánský) olej

Postup:
Bylinky zalijeme litrem studené vody, přivedeme k varu a necháme louhovat 1-2 hodiny. Odvar scedíme, smícháme s medem a nalijeme do lázně. V lázni odpočíváme 10-15 minut a po koupeli pomažeme končetiny třezalkovým olejem.

Zábal při nachlazení (proti škrábání v krku)

Suroviny:
měkký tvaroh
sušený jitrocel
třezalkový (svatojánský) olej
lněné plátno

Postup:
Sušený jitrocel předem namočíme, tvaroh smícháme s třezalkovým olejem a jitrocelem. Nanášíme na lněné plátno a balíme kolem krku.

Zmizel celkový závoj, snímek se projasnil, to vše při zachování správného kontrastu a barevnosti.

Pokud byste chtěli ještě doladit střední tóny obrazu, použijte k tomu prostřední trojúhelníkovou šipku pod histogramem.
Malé upozornění na závěr: jestliže ze snímku děláte výřez, provádějte srovnání histogramu až na konec. Zabráníte tím ovlivnění funkce částmi obrazu, které ve výsledné fotografii stejně nebudou.

Jak je vidět na obrázku, histogram je z levé i z pravé strany oříznutý – ve snímku chybí jak nejvyšší světla, tak i nejhlubší jasy. Právě to je ukázka omezeného dynamického rozsahu digitálů. Není ovšem nic jednoduššího, než histogram roztáhnout.

K tomu slouží trojúhelníkové šipky na okrajích histogramu. Levá strana představuje stíny, pravá jasy. Sami to ostatně uvidíte, jakmile budete s šipkami pomocí myši pohybovat. Jste-li zastánci exaktní práce s číselnými údaji, můžete místo posunování šipek zadávat hodnoty v políčkách Vstupní úrovně.
Trojúhelníkové šipky posuňte vždy k patě histogramu, jak je naznačeno červenými šipkami. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat .

Jak snadno a rychle vylepšit digitální fotku

Kvalita snímků pořízených digitálními fotoaparáty s každým novým modelem vzrůstá. Přesto není snímek pokaždé přesně takový, jak bychom si představovali. Často výrazně pomůže rychlé narovnání histogramu.
Digitály jsou známé poměrně malým dynamickým rozsahem snímací soustavy. Důsledkem toho jsou v praxi časté výsledky podobné ilustrační fotografii.


Na první pohled jde o málo kontrastní snímek, který navíc trpí celkovým závojem. Protože je ale barevné podání korektní, bude náprava velmi snadná.

Uvedený postup platí pro Adobe Photoshop, stejně dobře jej ale můžete použít v jakémkoli bitmapovém editoru, umožňujícím práci s Úrovněmi (v anglických verzích Levels).
Práce na úrovni
Dialogové okno Úrovně zobrazíte klepnutím na příkazy Přizpůsobení – Úrovně v nabídce Obraz nebo rychleji pomocí klávesové zkratky Ctrl+L.

23) Noste s sebou sluchátko odříznuté ze starého přístroje pro pevnou linku a předstírejte hovor se známým ve Spojených státech. Na zmatené pohledy kolegů reagujte lehce opovržlivým vysvětlením typu „co se divíte, přece tam mají obrovský časový posun“.
24) Očekáváte-li telefonát od věřitele, tchyně, berního úřadu nebo vojenské správy, podstrčte v nestřežené chvíli svoji SIM kartu do telefonu svého šéfa a v klidu jděte na oběd.
25) Nastavte si tento článek jako domovskou stránku svého internetového prohlížeče a čas od času se pochlubte kolegům či návštěvám. Pokud budete zároveň důsledně dodržovat alespoň polovinu uvedených postupů, získáte dosud netušený přehled o míře tolerance lidí, kteří vás znají, a zdarma se vám dostane upřímně míněného doporučení k celkovému lékařskému vyšetření.

20) Natiskněte vizitky s mobilním číslem svého šéfa a následujícím textem: „Rád poskytnu nevratnou půjčku v jakékoli výši. Zn. Filantrop. Volejte 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.“ Rozdávejte v nádražních restauračních zařízeních.
21) Pošlete manželce zcela nesrozumitelnou SMS. Vysvětlete jí, že její Nokia přece logicky překládá všechny textovky do finštiny.
22) Domluvte své čerstvě provdané kolegyni (která je dbalá zákonů a používá v autě hlasitý odposlech), aby odvezla manžela domů. V tu chvíli jí zavolejte a sdělte jí, že včera večer byla úžasná a že je obrovská škoda, že si vzala takového otrapu, když přece z něho stejně jenom tahá peníze.

16) Každý rok volejte celý březen na Oskarlinku a vyzvídejte, kdo letos dostane ocenění americké filmové akademie.
17) Pokud znáte někoho, kdo právě ovdověl, pošlete mu SMS následujícího znění: „Ahoj, už se tady na Tebe těším, Monika.“
18) Jděte s dobou a dvořte se dámám elektronickou terminologií. „Obdivuji váš design i aktivní flip, madame. Snad jen ten firmware by snesl trochu upgradovat…“
19) Udávejte své fiktivní číslo pevné linky jako (například) 02/15 88 32 14 a bavte se představou rozhovoru vašeho nic netušícího známého s osazenstvem nejbližší služebny republikové policie.