FrameRate: 10fps snímků za sekundu (video) - někdy můžete jít výš když nejsou ve filmu moc rychlý scény ale tohle je kompromis. pak dáte víc a seká se vám to víc protože už to founoj nestíhá.

VideoSize: 177x144 Zatím max. co nám daj přehrávače. Jsem nachystanej na fullscreen 208x176 + rotace videa o 90stupňů. Takže vycucnem z telefonu co se dá. Otázkou zůstává, jak hodně se video zpomalí, když takto zvětšíme rozlišení. Určitě o něco ano ale těžko říct.

První rada je ohledně nastavení komprese videa

Tak sem si pohrál s Canopus ProCoderem. Totálně všechno ponastavoval, popřehazoval a neustále zkoušel jak vypadá výsledek. Hrál sem si s tím asi 3dny ale našel sem si fakt krásné nastavení takže se s váma podělím, ať neztrácíte spoustu svého drahoceného času testováním.

Nebudu sem psat celou tabulku co sem si dělal ale hodím sem to nejoptimálnější řešení a to je:

TargetBitRate: 80kbs //tohle má vliv na kvalitu videa, čím dete níž, tím je to hnus. někdo doporučuje 40kbps ale to je těžkej shit. já říkám pod 80nebrat.

Definujte oblasti souhlasu a nesouhlasu

• začněte s jednoduchými problémy, jejichž vyřešení vám poskytne energii a vzorec pro řešení složitějších
• potvrďte nesporná fakta a jak jednotlivá, tak společná očekávání a cíle
• pokusme se parametrizovat (%, počet shodných x neshodných ..) míru souladu
Pamatujte, že jen mrtvý je diskrétní (počítejte s tím, že všechna vaše slova i činy budou po chvíli kolovat jako různé verze skutečnosti, která se do značné míry liší od vašich závěrů)

Použijte ke strukturování vašeho rozhodnutí „tři P“

• Popište (formulace problému)
• Prodiskutujte (nalezněte příčinu a možné důsledky všech alternativních řešení)
• Přijměte rozhodnutí (, které je pokud možno výsledkem všeobecné shody)
Naslouchejte tak dlouho, dokud nepoznáte druhou stranu problému (trpělivě, otevřeně a odhodlaně – empaticky)
Nabídněte protistraně zachování prestiže (očekáváte-li, že se s protistranou dohodnete, usnadněte ji komunikaci smířlivým tónem a větou vyjadřující pochopení situace) a ponechte možnost výběru (, aby nezískala pocit bezmocnosti mnohdy vedoucí až k sabotování projektu)

Použijte návod

Thomase Gordona („Když uděláš X, cítím Y, protože Z.“ – cca konec 70. let 20. stol.)
• X – pozorovatelné chování (skutky, činy) popisuje čin (nepojmenovává jej)
• Y – pocit (nikoli názor) dává na vědomí důsledek tohoto činu
• Z – ověřitelný (pozorovatelný) následek přivádí danou emoci na venek
Např.: „Zmíníš-li se o těch chybách během pracovní porady, ostatní mě začnou obviňovat z věcí, na které nemám žádný vliv (X). Cítím se pak bezmocný, že se nemohu bránit a věci vysvětlit (Y). Výsledkem je, že mě v obchodním oddělení přestávají brát jako autoritu (Z).“
Následná diskuse se potom s velkou pravděpodobností soustředí na skutečný problém místo na osobní záležitosti
Zůstaňte u jednoho problému (nesnažte se řešit všechny problémy souběžně, nedospějete nikam)
Octnete-li se s rozumem v koncích, zeptejte se druhého člověka, jak překonat jeho vlastní námitku (položíte-li vhodnou otázku (jaké si vy představujete řešení?) protistraně můžete dosáhnout dvou efektů
1. nabídne rozumné řešení, které celou dobu měla na mysli
2. uvědomí si neřešitelnost situace)

1. Spolupracujte na vyřešení problému v případě, že
• se jedná o dlouhodobý vztah a hrozí, že se situace bude chronicky opakovat
• jsou oba cíle příliš důležité na to, aby mohlo dojít ke kompromisu
• potřebujete nakonec dosáhnout ústupek druhé strany
Nepromíjejte předčasně (a nepleťte si odpuštění s nuceným potlačením, které jen odsouvá problém do pozadí, ale ten jednou, obvykle v nejméně vhodný okamžik, v umocněné podobě vyplyne na povrch). Nemůžete-li odpustit, neodpouštějte

1. Učiňte kompromis, je-li
• záležitost důležitá pro obě strany, ale nestojí za to o ni bojovat
• situace přechodná a předpokládáte rychlé vyřešení současného problému
• nedostatek času na dohadování a vy potřebujete dosáhnout některé své cíle
2. Prosaďte se silou
• v naléhavé situaci, kde hrozí nebezpečí z prodlení, a musíte jednat rychle
• musíte-li podniknout nepopulární kroky

Nechte druhou stranu odventilovat emoce, než se pokusíte najít řešení (dejte protistraně čas, aby se uklidnila, pomůže i úplné mlčení v neutrálním rozpoložení)
Pokud se rozhodnete spor řešit, vědomě se rozhodněte, zda se přizpůsobíte, přistoupíte na kompromis, překonáte silou nebo budete spolupracovat)
1. Přizpůsobte se, když
• je vzájemný soulad důležitější než samotný problém
• je záležitost důležitá pro protistranu a relativně nedůležitá pro vás
• nemáte pravdu nebo nemůžete vyhrát
• chcete prokázat laskavost, kterou později připomenete
• chcete přenést odpovědnost za výsledek na protistranu

Zavrhněte staré pořekadlo „Klacky a kameny mi mohou polámat kosti, ale slova mě nezraní!?“ (i slova dokáží bolestivě zraňovat a narušit vztahy)
Ujistěte se, že vaše emoce jsou skutečné a přiměřené (, že nemají kořeny v minulých situacích, které mají s tou současnou pramálo společného). Zamyslete se nad následujícími otázkami:
• Jak často „vybuchujete“?
• Když se rozčílíte, můžete přesně vymezit příčinu nebo se zlobíte na celý svět?
• Reagujete přiměřeně vzniklé situaci?
• Kdo „schytá“ největší míru vašich emocí: původce nebo nejbližší osoba?
• Pomine váš hněv rychle nebo trucujete a cítíte zášť?
• Vytýkáte problém veřejně nebo v soukromí?
• Ponižujete druhé lidi?
• Nejprve myslíte a potom reagujete nebo naopak?

Požadujte co chcete,

ale od lidí, kteří vám to mohou poskytnout (sdělte své pocity přímo zainteresované osobě a požádejte případně o změnu)
Pamatujte, že obě strany mohou mít pravdu (žádné z řešení nemusí být špatné, což je obtížně přijatelná životní skutečnost, ale nezbytná pro zachování zdravého rozumu)
Odložte problém „výhry“ či „prohry“ (zapomeňte na ultimáta, jde přece o to, zajistit všem zainteresovaným naplnění jejich potřeb)
Vyhýbejte se zranitelným místům druhých (jejich zasažení uvolňuje emoce, které můžou znemožnit vyřešení problému)

Konflikt

Stanovte si jasná očekávání (nevyřčená očekávání povedou dříve nebo později k jejich neuspokojení)
Stanovte si pravidla vztahu (pokud k tomu nedojde, můžete očekávat nespokojenost jedné nebo obou stran, která vyvrcholí konfliktem)
Mluvte o problému vsedě (nedá se dobře používat zastrašovací řeč těla, narušovat zóny druhých, rozhazovat rukama nebo dramaticky odejít)
Předpokládejte vyřešení (, protože dosáhneme toho, co očekáváme)
Soustřeďte se spíše na cíl než na překážku (člověk má sklon tváří v tvář konfliktu ztratit cíl ze zřetele)
Nepředpokládejte, že protistrana rozumí vašemu stanovisku (bez ohledu na váš názor, že daná záležitost je i její důsledky jsou naprosto zřejmé, sdělte je)

• vše nebo nic – buď přijmete nabízené myšlenky a názory jako celek nebo na ně zapomeňte
• zobecňování – přijímání (mnohdy mylných) závěrů na základě omezeného množství informací
• „líbí se jeden, líbí se všechny“ – svazuje nové se starým (odvolávání se na zásluhy a autoritu)
• „říkám to, jak to vidím“ – ovlivnění vašeho myšlení volbou slov (nejmodernější, zastaralý, spolehlivý …)
• jedna karta na druhou – sdělení pouze účelových skutečností nedovolující pohled z jiného úhlu

• si myslí, že jim porozuměli, bohužel pouze tak dlouho, než se vyskytne problém
• nechtějí si připadat hloupí, v případě že by připustili, že nerozumí
• nechtějí plýtvat časem druhých, aby si nechali něco vysvětlit
• nechtějí vypadat, jako že kritizují způsob, kterým jsou jim informace předány
Při naslouchání vytřiďte techniky propagandy
• konformní přístup – vyžaduje, abyste přijali myšlenku nebo prováděli činnost jen proto, že to tak dělá každý

• zlatou – používejte k přemýšlení a naslouchání
• žlutá – je souhlas
• jantarová – nesouhlas
Reagujte nejprve na pocity, potom na fakta – nikdy naopak (nejprve přijměte emoce a potom nabídněte řešení)
• reakce nabízející „jen řešení“ předpokládá nadřazené postavení
Požádejte o objasnění instrukcí (lidé se obvykle nezatěžují skutečným pochopením psaných postupů, protože:

• dávejte pozor, abyste neslyšeli jen to, co chcete (dívejte se na problém nejen z pozice druhé strany, ale zároveň prostřednictvím její úrovně vnímání – její „optikou“)
• dejte pozor, abyste slyšeli i to, co nechcete (vnímejte i sdělení, která nám mohou být nepříjemná)
Účastněte se celým tělem (dávejte najevo svou pozornost i „bdělou pozicí“ těla a nakloněním směrem ke zdroji informací)
Používejte mlčení k povzbuzení mluvčího (mlčení je výzva, ale může působit rozpačitě – vydržte to ještě chvíli a budete překvapeni)
Zacházejte s mlčením jako se zlatou, žlutou či jantarovou barvou

Naslouchání

Rozhodněte se, že chcete naslouchat
• naslouchání není čekání na příležitost mluvit (nemluvení není totéž jako naslouchání)
• prohlédněte své „informační filtry“ (některé jsou užitečné, ale je nezbytné s nimi zacházet opatrně, abychom neztratili důležité informace)
• vnímejte sdělované informace a snažte se je pochopit (pěstujte zároveň svůj úsudek)
• poslouchejte kontext (pohnutky, možné důsledky, obavy …)
• naslouchejte tomu, co nebylo řečeno (mnohdy je úmyslně sdělována jen částečná informace)

Pozor na snahy otázkou „nachytat“

(mnohdy jste nuceni pokládat otázky, na něž předem znáte odpověď a lidé si mohou připadat vtažení do „podivné hry“ – vyhněte se tomu vhodným komentářem)
Vyhněte se otázkám, které obviňují (z postranních úmyslů nebo z hlouposti)
Nepřipusťte užívání otázek ke zdržování (neptejte se jen pro zábavu, dávejte pozor na různé „řečnické smyčky“)
Pro vyjádření názoru je lepší věc konstatovat, než jej schovat do otázky (protistrana si může lépe vybrat, jestli reagovat nebo mlčet a nechat konstatování „odplynout“)

Používejte otázky

„co kdyby?“ ke stimulaci tvořivého myšlení (většina lidí přijme tuto otázku jako výzvu a z odpovědí mají prospěch všichni)
Používejte otázku „proč?“ s opatrností
Používejte techniku „ozvěny“ (opakujte poslední slovo či větu, kterou právě řekla protistrana, jako otázku pro povzbuzení konverzace)
Chovejte se jako byste očekávali odpověď (odmlčte se, dejte tázanému prostor, nepodsouvejte odpovědi, nejedná se přece o váš monolog nebo řečnické cvičení)

Analyzujte pomocí pěti otázek:

• Proč to bude fungovat?
• Kde to bude fungovat?
• Kdo do toho bude zainteresován?
• Kdy to bude užitečné?
• Jak to bude provedeno?
a pokud je výsledek analýzy nepříznivý, ještě než se myšlenky vzdáte, přeformulujte otázky:
• Proč postup v daném případě nefungoval?
• Co bychom mohli zlepšit, aby to fungovalo lépe?
• Jaké výsledky jsme požadovali a nedosáhli?
• Kdo jiný by mohl mít prospěch, kdyby se přidal k našemu procesu?
• Jak bychom to měli řešit příště?
• Co se můžeme z této snahy naučit?

Tázání

Odpověď do značné míry závisí na formulaci vaší otázky
• pozitivně laděné otázky vyvolají více pozitivních odpovědí a naopak
• na otázku vyžadující „vědomostní“ odpověď bude méně reakcí
• více alternativ povede k souhlasu většího množství reagujících
Prostřednictvím otázek řiďte konverzaci (používejte zásadně otevřených otázek k přesměrování konverzace na vámi zvolené téma)
Abyste získali souhlas, pokládejte uzavřené otázky (spěcháte-li při jednání nebo jednáte-li s váhavým člověkem, ptejte se způsobem dovolujícím protistraně omezenou volbu při odpovědi (nejlépe ANO nebo NE, případně volba z jednoznačně formulovaných alternativ)
Při sběru informací pokládejte otevřené otázky (otázky začínající slovy co?, proč?, kdo?, jak?, kde? kdy? umožňují celou škálu možných odpovědí a přinesou vám většinu informací)
Vyjádřete, proč se tážete (pokud uvedete celý kontext vaší otázky, dozvíte se, pokud jste na to dostatečně připraveni, informace, na které jste při jejím položení ani nepomysleli)
Pokud chcete někoho povzbudit, ptejte se raději na názor, než na fakta (ptaní na fakta omezuje myšlení tázaného)
Dejte najevo, zda u spekulativních záležitostí chcete důkaz či názor (pokud neuvedete vaše očekávání, nedivte se, když nebude naplněno)

• těžko se odvolává a nebo
• může protistrana získat nepříjemný pocit, že „zapomněla něco na stole“
Neodpovídejte na nehorázný požadavek či nabídku útokem (jednání probíhá většinou v okolí stanovených nebo pomyslných mezí, berte tento návrh jako jednu z nich – tu méně příznivou a začněte vyjednávat)
Termíny stanovujte opatrně (nenechávejte svůj kalendář nebo hodiny tikat příliš silně, nenechejte se vyčerpat kalendáři a hodinami druhých), mohou být dvousečné.
Nemluvte o věcech, dokud nejsou definitivní (můžete vyvolat zbytečný tlak, který nepůsobí vždy ve váš prospěch a dostat se tak do situací, z nichž se těžko ustupuje – potom ztratíte tvář)
Nacvičte si reakci na požadavek protistrany nad rámec původní dohody („Opravdu pokládám za zbytečné se k této záležitosti vracet. Máte nějaký konkrétní důvod, proč bychom to měli udělat?“)
Buďte připraveni opustit jednání (pokud vycítíte, že protistrana není ochotna přispět k dohodě svým časem, energií, prací nebo penězi, odejděte od „jednacího stolu“, protože teprve až investuje je pravděpodobnější, že dospějete k vzájemné dohodě a ke společnému cíli)
Jednejte podle „zlatého pravidla“ (Zacházejte s druhými se stejným respektem k jejich nejlepším zájmům jako k vašim vlastním zájmům!)

Odmítněte vyjednávat s osobou, která není přítomna (vyhnete se trapné situaci v případě, že:
• jste jednání vedli s osobou nekompetentní provádět rozhodnutí nebo
• protistrana neměla dostatek argumentů, které přináší teprve „odborník“ a
v obou případech můžete začít znovu)
Dělejte si poznámky (zajišťuje to přesnost a protistrana si povšimne, že v případě jakéhokoli jejího závažného prohlášení, nic nebude zapomenuto)
Když se protistrana zmíní o něčem „nedůležitém“, sledujte řeč jejího těla (většinou ztuhne v obavě, jak zareagujete, a v takovém případě poznámka nebyla vůbec bezvýznamná)
Pamatujte, že o tom, co je spravedlivé, rozhoduje vnímání ostatních (význam „spravedlnosti“ určuje úhel pohledu) a nenechejte se tím vyvést z míry
Než se k něčemu s konečnou platností zavážete, „otestujte“ si podrobnosti (odložte své rozhodnutí nebo závazky až po shromáždění dostatečného množství podkladů a informací)
Uvíznou-li jednání na mrtvém bodě, prezentujte méně, nikoli více možností (příliš mnoho alternativ paralyzuje lidi v jejich rozhodování)
Nevyjadřujte souhlas příliš rychle

závěrečné jednání:

Začněte s cíli
• formulujete-li na počátku společný cíl, můžete přijímat nebo zamítat různá řešení a přesto dospět k dohodě
• bez cíle se můžete přít „navždy“
Klíčové body nikdy nečtěte
• vytrácí se zrakový kontakt, který je nejdůležitější
• snižuje se vaše důvěryhodnost (protistrana si potom pohrává s otázkami: „Čeho se bojí, že se nám ani nepodívá do očí?“, „Cožpak tato fakta nejsou natolik důležitá, aby si je zapamatovala?“
Sdělte vaše potřeby v úvodu a požádejte protistranu, aby udělala totéž (dotknete se sice obtížných problémů, ale vyhnete se nesprávným domněnkám, a jste příjemně překvapeni, že požadavky druhých bývají snáze splnitelné než se zdálo na počátku)
Uveďte očekávání do reálného rámce (na nesplnitelná očekávání protistranu upozorněte co nejdříve, abyste dospěli k realistickým výsledkům)
Narýsujte výraznou dělící čáru mezi chtít dospět k dohodě a muset se dohodnout (v okamžiku, kdy signalizujete protistraně, že se musíte dohodnout, dostali jste se do zřejmé nevýhody)
Hned v úvodu něco poskytněte (věnujte pozornost zájmům protistrany, udělejte drobný ústupek, vyvoláte v ní pocit, že by vám to měla oplatit, což se zúročí)

• přerušte monolog proti strany několika krátkými otázkami na konkrétní problémy – vyvedete ji z rytmu a získáte prostor
Hledejte příčiny určitých situací, budou pro vás cennější než situace samotné
• využijte otázku „proč?“, abychom vyřešili vzniklý problém rychle a efektivně
• proč jsme si nedokázali stanovit společný cíl?
Pracujte se symboly vašeho postavení
• pozice
• odbornost
• odměna
• represe
• donucení
Váš zevnějšek by vám měl být nápomocný
• celkový vzhled, postoj, vzezření a držení těla buď podporují důvěryhodnost nebo jí škodí
• držte se role, kterou chcete hrát