Krmné směsi pro prasata:

Hmotnost (kg) Kategorie Zkratka směsi
0 – 6 Kojená selata (prestarter) ČOS – S
6 - 15 Odstavená selata (starter) ČOS
15 – 35 (40) předvýkrm A1
35 – 65 (80) Výkrm – 1. fáze A2
65 - 120 Výkrm – 2. fáze A3 (CDP)
15 - 60 1. období růstu P1
60 - 120 2. období růstu P2
120 - 250 Prasnice březí + jalové KPB
140 - 270 Prasnice kojící KPK
30 - 120 Odchov prasniček PCH
30 - 130 Odchov kanečků OKA – S
30 - 80 Testace výkrmnosti prasat TESTA
160 - 350 Plemenní kanci KA

1) energetické komponenty
tvoří 0 – 5%
krmné tuky, cukry, škroby, melasa, enzymaticky upravené mouky, olejniny

6) minerální komponenty
tvoří 1 – 2%
MKP, vápenec, sůl, fosforečné a jiné sloučeniny makroprvků, doplňky mikroprvků

7) doplňky biofaktorů
tvoří 0,5 – 1%
vitamíny, aminokyseliny, ochranné látky, stabilizátory

krmiva

1) bílkovinná krmiva
tvoří 5 – 30%
luštěniny ( soja, hrách, bob…)
extrahované šroty (sojový, řepkový, slunečnicový – zdroj methioninu…)
kvasnice – hlavně lysin a threonin, deficitní na sirné AK
živočišné moučky (od 1. 11. 2003 už jen rybí)
sušené odstředěné mléko a sušená syrovátka - do směsí pro selata

2) úsušky pícnin a okopanin
tvoří 0 – 5%
vojtěškové, travní, kukuřičné moučky
sušená cukrovka, bramborové vločky a sušené řízky

Krmné směsi

Kompletní a doplňkové (na doplnění ke statkovým krmivům)
Doporučené údaje o obsahu živin v 1 kg kompletní směsi jsou uvedené v tabulkách.
Většinou sypké – zkrmují se suché, zvlhčené nebo mokré
Granulované – hlavně pro selata a předvýkrm

suroviny pro výrobu KS:
7 základních skupin

1) obiloviny
minimálně 2 druhy, tvoří 50 – 90%
v KS jsou vždy v opracované formě
druhy: hlavně pšenice a ječmen
méně kukuřice, omezeně oves
triticale (pšenice x žito)
žito – užívá se jen nouzově

2) mlýnská krmiva
tvoří 0 – 20%
krmné mouky, otruby, obilní klíčky, omelky, smetky, zlomkové obilí

Potřeba vody

Příjem vody v g/kg živé hmot. a den = (242,8/H) + 78,7
př. prase 100 kg – asi 8,1 l na den
nebo – 1/8 – 1/12 l na 1 kg živé hmot.
orientační spotřeba – na 1 kg KKS – 3 l vody, teplota vody – 12 – 15o C

1) Krmiva

U prasat se používají 3 systémy krmení :
a) krmení pouze KKS – nejčastěji (přes 90% prasat)
b) krmení doplňkovými směsmi + čerstvými krmivy (statkovými)
c) kombinované krmení (DS + čerstvé krmivo v době, kdy je k dispozici, jinak KKS)
využívá se málo

Minerální látky

Prasata jsou ze všech hospodářských zvířat nejnáchylnější na nedostatek minerálií
- vysoká intenzita růstu
- jadrný typ KD
nejčastěji chybí Ca a P, u selat má velký význam Fe (anemie selat)
masné typy – nedostatek Zn, někdy i Mn
pro prasata byl zaveden nový ukazatel – stravitelný fosfor
fosfor obsažený v obilovinách a sóji se asi ze 2/3 skládá z tzv. fytátového (fytinového) fosforu = vázaný v solích kyseliny fytové
takto vázaný fosfor je špatně využitelný – prase (stejně jako drůbež) nevytváří vlastní enzym k uvolnění fytátového fosforu (fytázu)
enzym je tvořen mikroorganismy a dnes se už přidává i jako doplněk do KS pro prasata a drůbež
použitím mikrobiální fytázy se významně zvýší stravitelnost P v rostlinných krmivech a sníží se potřeba doplňovat KD anorganickými fosforečnany a tím i vylučování P v kejdě – význam pro životní prostředí
bílá plemena prasat (BU, L) mají vyšší požadavky na obsah stravitelného P než barevná plemena (D, Ha,…)

Potřeba vlákniny

Vláknina má svůj dietetický význam, ale nadbytek snižuje výživnou hodnotu krmiva, působí depresi trávení, snižuje příjem krmiva a snižuje obsah MEp.
Nejvíc ovlivňuje stravitelnost aminokyselin a BNLV. Obsah vlákniny nad 8% už působí depresi příjmu krmiva.
Čím masnější typ prasete – tím nižší požadavky na obsah vlákniny.

Potřeba vlákniny v KD:
Selata a kojící prasnice okolo 2%
Rostoucí výkrmová prasata do 5%
Březí prasnice a rostoucí chovná prasata do 6%
Kanci do 7%
Prasničky před zapuštěním do 8%

Škodlivý je nejen nedostatek, ale i nadbytek některých AK (př. nadbytek methioninu způsobuje poruchy příjmu krmiva a pokles přírůstku).

Tzv. ideální protein má následující zastoupení AK:
Lysin – představuje 100 % = nejdůležitější, limitující AK u prasat
Threonin 65 - 72 %
Methionin + cystin 55 – 58%
Tryptofan 18 – 20%
Arginin 42%
Isoleucin 50%
Leucin 100%
Histidin 33%
Fenylalanin + tyrosin 100%
Valin 70%
Dnes se vychází z koncepce tzv. perfect proteinu, t.j, ideálního proteinu pro danou kategorii (hmotnost), protože během růstu se požadavek na složení ideálního proteinu mění.
Moderní masné a supermasné hybridy mají potlačené ukládání tuku ve prospěch zvýšeného ukládání bílkovin, proto mají vyšší nároky na přísun AK.

Potřeba dusíkatých látek

Sleduje se potřeba celkových NL a jednotlivých aminokyselin – nejdůležitější jsou – lysin, methionin, methionin + cystin, threonin, tryptofan – uvedené v tabulkách.
Uvádí se i potřeba stravitelných AK. Stravitelnost se měří na konci tenkého střeva (ilea), aby se vyloučily změny působené degradační a syntetickou činností střevní mikroflóry, kvůli kterým nelze použít běžné bilanční pokusy.
Prase potřebuje 10 AK označených jako nepostradatelné (esenciální). Z nich arginin je esenciální pouze pro mladá rostoucí prasata, v pozdější fázi stačí vlastní syntéza pokrýt jeho potřeby.

lipidy

Prasata nemohou syntetizovat některé nenasycené mastné kyseliny - kyselina linolová a -linolenová (= esenciální faktory výživy). Nedostatek vyvolává dermatitidy, poruchy hospodaření s vodou a ztrátu plodnosti.
Nadbytek nenasycených MK ale podporuje tučnění zvířat s negativním vlivem na kvalitu vepřového sádla.

Hlavní zdroje energie:

sacharidy
Škrob je nejdůležitějším zdrojem energie pro prasata, má vyšší energetickou hodnotu než sacharóza. Pro selata mladší než 3 týdny je vhodnějším zdrojem laktóza nebo glukóza. Sacharóza se doplňuje pouze do směsí pro odstavená selata – zvyšuje chutnost.
Hodnocení obsahu sacharidů v krmivech na základě Wendeenské analýzy:
BNLV – málo přesná hodnota, pro větší přesnost se stanoví obsah škrobu a cukrů a zbývající část se označuje jako organický zbytek (OZ). BNLV v kompletních směsích pro prasata jsou tvořeny většinou ze 72% škrobem, ze 7% cukry a z 21% OZ.

Potřeba živin

Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv – Pohořelice 1995
Nové tabulky – MZLU 2000

Potřeba energie
Vyjadřuje se jako metabolizovatelná energie – MEp (MJ)
Výpočet ME krmiva – vychází z obsahu stravitelných živin
ME (MJ/kg) = 0,0210 sNL + 0,0374 sT + 0, 0144 sVl + 0,0171 sBNLV

Dříve se užívaly veškeré stravitelné živiny – VSŽ
Přepočet: 1kg VSŽ = 17,57 MJ MEp

Prasata

Prasata patří v produkci masa mezi nejvýkonnější hospodářská zvířata:
- velká schopnost syntézy proteinu a tukových rezerv – velká intenzita růstu
- vysoká účinnost využití živin, velmi dobrá konverze krmiva
- ranost, vysoká plodnost, krátký reprodukční cyklus, příznivá jatečná výtěžnost

Typy prasat podle složení jatečného těla:
standardní – do 52,5% libové tkáně
masný – 52,51 – 57,49% (průměrně 55%) libové tkáně
supermasný – od 57,5% libové tkáně

Trávení u selat

Po narození chybí v žaludeční šťávě HCl a do značné míry i pepsin, žaludeční sliznice není plně vyvinutá. Stav se normalizuje během 3 týdnů. Bílkoviny mléka se srážejí pomocí chymosinu. Do 6 – 10 dnů tráví selata lépe bílkoviny mateřského mléka než kravského i než bílkoviny jiného původu. Kolem 16. - 20. dne už není v trávení bílkovin rozdíl. Po narození má vysokou aktivitu laktáza a lipáza, aktivita amylázy, maltázy i sacharázy je nízká. Selata do 7 dnů věku netráví škrob a sacharózu.

streva

Tenké střevo
V tenkém střevě probíhá trávení sacharidů, tuků a bílkovin enzymy pankreatické a střevní šťávy. Na trávení tuků se podílí i žluč. Trávení a vstřebávání živin je velmi intenzivní.

Tlusté a slepé střevo
U dospělých poměrně objemné, probíhá mikrobiální trávení a syntéza vitamínů skupiny B a vitamínu K. Je zde omezená resorpce, větší množství vitamínů není využito. Produkty mikrobiálního trávení (TMK a mikrobiální protein) neovlivňují nijak významně bilanci živin a energie.

Dutina ústní

Mohutný chrup (44 zubů), mohutně vyvinuté slinné žlázy (10 – 15 l slin za den). Sliny obsahují slinnou amylázu. Příjem potravy je hltavý, nedokonalé žvýkání.

Žaludek
Tvoří asi 1/3 celkového objemu GIT. Bezžlaznatá sliznice se nachází jen v malé oblasti (kardie – asi 10% celkové plochy), zbytek tvoří žlaznatá sliznice.
Trávení sacharidů – mikrobiálními enzymy z krmiva (na kyselinu mléčnou) a slinnou amylázou, trávení bílkovin – pepsin + HCl.
Žaludek není při každodenním krmení nikdy prázdný – 10 – 15% obsahu v něm setrvává déle než 24 hod.

Výživa prasat

1) Trávení
Prase = všežravec, vyžaduje vyšší koncentraci živin v potravě než býložravci. Na rozdíl od býložravců patří k potravním konkurentům člověka – jeho potrava se skládá převážně z obilovin a bílkovinných krmiv rostlinného i živočišného původu. Celkový objem trávícího ústrojí je ve srovnání s býložravci poměrně malý. Prase není schopno trávit větší množství objemných krmiv. Význam má hlavně trávení enzymatické, mikrobiální trávení neovlivňuje bilanci živin a energie.

zaverem

Zvlášť je třeba upozornit na nebezpečí při plavání. Ve vodě nemá být diabetik nikdy bez individuálního dozoru, byť by šlo jen o pobyt v bazénu. Pokud mu nelze individuální dohled zajistit, nemůže se hodin plavání ve škole zúčastnit.
Dítě s dobře léčeným diabetem se cítí jako zdravé a může vykonávat stejnou činnost jako jeho vrstevníci. Má před sebou perspektivu stejně dlouhého, bohatého a stejně šťastného života jako jeho vrstevníci bez diabetu. Bude moci vystudovat jakoukoliv školu, vykonávat prakticky každé povolání (nedoporučuje se práce tělesně nadměrně namáhavá, práce ve výškách, práce s nočními směnami a obory vyžadující zvlášť ostrý zrak), založit vlastní rodinu a mít zdravé děti.

Další

nezbytnou součástí léčby je pohyb – svalová práce. Je hrubá chyba vyřazovat diabetika ze školního tělocviku. Smí a má cvičit jako ostatní spolužáci, ne však do úplného vyčerpání pro nebezpečí hypoglykémie. Té se předchází podáním jídla navíc před očekávaným větším tělesným výkonem, delším pochodovým cvičením a podobně. Kromě školního tělocviku by měl diabetik ještě rekreačně, organizovaně či neorganizovaně, sportovat. Vrcholový sport je u mladého vyvíjejícího se organismu škodlivý pro jednostranné přepínání sil.

Pro tento případ

je nutné mít připravený glukagon (hormon, který zvedá hladinu krevního cukru), stříkačku a jehlu na jedno použití. Za 3-5 minut se pacient probere z bezvědomí, dá se mu sladký pokrm a den nato dostane sníženou dávku inzulínu. Pokud se do 10 minut vědomí nevrátí, je třeba pacienta dopravit k nejbližšímu lékaři nebo do nemocnice, kde dostane cukr do žíly.Dítě léčené inzulínem by nikdy nemělo chodit do školy samo, mělo by chodit v doprovodu alespoň spolužáka, který je obeznámen s příznaky hypoglykémie a je schopen dát mu sirup nebo cukr v případě potřeby do úst. Nemocný má při sobě stále nosit doklad o tom, že je diabetik léčený inzulínem. Kromě adresy a telefonního čísla rodičů je v dokladu uvedeno : kdyby mi bylo nevolno, kdybych se podivně choval, dejte mi postupně do úst cukr, který mám u sebe (4-6 kostek).

Vezme

si pár kostek cukru, které jako lék nosí neustále s sebou a potom má ještě něco pojíst (pečivo), aby se tento stav neopakoval. Méně často se může stát, že nemocný hypoglykémii sám nepozná, chová se nepřiměřeně, někdy usíná, jindy se bez příčiny směje nebo pláče, může se chovat jako opilý, být agresivní. V takovém případě je nutné mu podat sladký nápoj nebo pokrm. Pokud je však v bezvědomí, nesmí se mu již nic ústy podávat.

inzulín nadbytek

Při relativním nadbytku inzulínu může glykémie nebezpečně klesnout (hypoglykémie), při jeho nedostatku naopak stoupnout (hyperglykémie), nebo dokonce může nastat rozvrat metabolismu (ketoacidóza), který připomíná stav při dosud neléčeném diabetu. Riziko hypoglykémie je větší při vynechání obvyklé porce jídla, po větší svalové námaze, po předávkování inzulínem. Nemocný většinou stav sám pozná jako dravý hlad, slabost, třes, bolest hlavy, pocení.

Jídlo

by mělo být rozděleno do šesti dávek za den (tři hlavní jídla + dopolední a odpolední svačina + druhá večeře před spaním). Dítě nemocné cukrovkou nesmí zůstat ve dne nikdy déle než tři hodiny bez jídla. Ve škole je třeba mu umožnit, aby případně mohlo jíst i mimo přestávku.
Někdy se nepodaří inzulínovou dávku správně odhadnout.Může proto dojít k výkyvu v glykémii a v celé látkové výměně.

Mají

velmi tenkou jehlu a vpich je skoro nebolestivý. Stupnice na stříkačce umožní přesné odměření inzulínové dávky. Praktická jsou také inzulínová pera. Podobají se trochu silnějšímu plnicímu peru. Mají zásobník s inzulínem a tenkou jehlu. Inzulín se píchá podkožně do některých míst těla.
„Diabetická dieta“ dovoluje sice jíst skoro všechno, ale jen ve vhodném množství.