inzulín

Dávka inzulínu se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách (IU). Inzulínový program znamená sestavu jednotlivých injekcí inzulínu během každých 24 hodin. Je připraven tak, aby co nejlépe napodobil rytmus vlastní výroby inzulínu. Většinou se podává injekce rychle působícího inzulínu před třemi hlavními jídly a injekce depotního inzulínu večer, případně i ráno. K podávání injekcí inzulínu slouží inzulínové stříkačky.

Inzulín

se vyrábí ve dvou základních formách : jako inzulín rychle působící (v lahvičce čirý) a jako inzulín s prodlouženým účinkem, zvaný též depotní (v lahvičce mléčně zakalený). Rychle působící inzulín se používá v době jídla, kdy se do krve dostává velké množství glukózy. Depotní inzulín byl vyvinut proto, že naše tělo potřebuje mít určité množství inzulínu k dispozici trvale.

Inzulín

je látka bílkovinné povahy, kdybychom jej přijímali ústy v podobě tablet, kapek nebo sirupu, trávicí šťávy by ho rozložily a do krve by se vstřebaly jenom jeho neúčinné zbytky. Proto je nutné při léčení inzulínem trávicí ústrojí obejít a tělu dodat inzulín přímo, v injekcích. U dětí dnes používáme výhradně inzulín vyrobený biotechnologií, pomocí genetického inženýrství.

Virus

napadne kromě jiných tkání také buňky pankreatických ostrůvků a pozmění jejich buněčné obaly. U disponovaných jedinců se začnou proti těmto buňkám vytvářet protilátky, jaké tělo jinak produkuje na obranu proti cizím tkáním a cizím organismům (baktériím, virům, parazitům, transplantovaným tkáním,…). Protilátky postupně vyřazují z činnosti buňky vyrábějící inzulín.
Princip léčení diabetu I. typu je prostý : tělu dodáváme inzulín, který mu chybí. Podaří-li se nám dodávat tělu právě tolik inzulínu, kolik by si jinak samo vyrobilo, upraví se diabetem způsobené odchylky. Měřítkem úspěchu léčebného úsilí je dosažení a udržení příznivé glykémie.

Stav

se vyvíjí u jedince, který zdědil od jednoho nebo spíše obou rodičů diabetickou vlohu. Za příznivých vnějších podmínek může projít životem, aniž by sám onemocněl a vlohu pak dál buď předá, nebo nepředá svým potomkům. Nositelé dědičné vlohy jsou během života opakovaně ohroženi v situacích, kdy se setkávají s určitým typem virového onemocnění.

Tvorba

inzulínu v těle se postupně snižuje. Úbytek beta-buněk probíhá skrytě po měsíce či léta. Ubude-li jich podstatná část, stačí běžné onemocnění, jako je třeba angína nebo chřipka, aby se nedostatek inzulínu v těle projevil typickými příznaky : nadměrným močením, velkou žízní, únavou, úbytky váhy, dítě se zhoršuje ve školním prospěchu, je podrážděné, později přistupuje zvracení a hluboké dýchání. Pokud tyto příznaky nevzbudí včas pozornost a není zahájeno léčení, může dojít k rozvoji diabetického kómatu s těžkým celkovým stavem a bezprostředním ohrožením života.

cukrovka

Když glykémie vystoupí nad 10 mmol/l, začne se glukóza dostávat přes jakýsi pomyslný „ledvinový práh“ do moče, strhává s sebou z krve velké množství tekutiny i soli. Inzulín si člověk vyrábí ve speciálních buňkách, které se nazývají beta-buňky a které jsou roztroušené v milionu mikroskopických ostrůvků ve slinivce břišní. Před tím, než se diabetes I. typu u dítěte projeví, začne beta-buněk v ostrůvcích ubývat.