Vědecké řízení:

maximální efekt s minimální námahou
Zakladatel vědeckého řízení, Fredrick Taylor, se snažil pochopit, čím je způsoben rozdíl
mezi výkonností dobrých a špatných dělníků. Podrobně sledoval a zaznamenával jejich
pohyby při práci. Zjistil, že horší pracovníci dělají řadu zbytečných a neefektivních
pohybů. Jejich výkonnost by se patrně zlepšila, kdyby se naučili správnému pracovnímu
postupu. Taylor navrhl na počátku 20. století metodu zvyšování efektivnosti práce
a nazval ji časové a pohybové studie.