Základní postup zvyšování výkonnosti popisuje Taylor takto:

1. Sleduj pracovní postup nejlepších pracovníků a podle toho urči nejlepší způsob
vykonávání práce.
2. Vyber vhodné pracovníky podle jejich pracovní kapacity, fyzické zdatnosti
a odolnosti vůči únavě.
3. Vybrané pracovníky vycvič v nejlepším způsobu vykonávání práce.
4. Dohlížej, zda pracovníci dodržují určený pracovní postup a zda dosahují
očekávaných výsledků.
5. Motivuj pracovníky k vyššímu výkonu úkolovou mzdou (v Taylorově době se
používalo skoro výhradně mzdy hodinové).
6. Přesuň odpovědnost za práci z dělníků na manažery. Taylor říkal dělníkům:
„Neočekává se od vás, že budete myslet. Za myšlení jsou tady placeni jiní”.
Výsledkem zavádění Taylorova systému vědeckého řízení byl skoro vždycky enormní
nárust produktivity práce. Na druhé straně však byla jednotvárná a mechanizovaná
práce pro většinu lidí nepříjemná a vyčerpávající. Pokud se na trhu práce vytvořila větší
poptávka pracovních míst, lidé práci v mechanizovaném průmyslu opouštěli a zaměstnavatelé
museli situaci řešit výrazným růstem mezd.
Vědecké řízení bylo zavedeno např. ve Fordových závodech. Tento systém oceňoval
také Lenin. Taylor se musel v roce 1911 bránit před americkou Sněmovnou reprezentantů,
kde byl obviněn z nepřátelství vůči dělníkům. On sám však výhrady proti svému
učení nechápal, naopak se považoval za přítele dělníků a byl přesvědčen, že jim
neobyčejně ulehčil těžkou práci. Prvky vědeckého řízení jsou dnes využívány zejména
při tréninku vrcholových sportovců a také při automatizaci výrobního procesu.