Dávání úkolů

1. Správná formulace úkolů:
a) NE, „snažte se“, znamená, že se pracovníci mají snažit, nikoliv, že mají úkol
splnit,
b) NE, „trochu“ neříká, co se má s materiály udělat,
c) NE, výraz „brzy“ může být chápán mnohoznačně,
d) ANO,
e) NE, není specifikováno, co by se mělo se zakázkami dělat,
f) NE, nemůžeme dopředu vědět, co všechno způsobí zpoždění.
2. V tak krátkém termínu nelze uskutečnit opravdové úpravy prodejen. Úkol je
však tak nejasně specifikován, že lze očekávat nějaké formální řešení
(nástěnky, květináče).
3. Úkoly nemotivují z těchto důvodů:
a) Úkol zřejmě zadává člověk méně kvalifikovaný člověku kvalifikovanému
a prosazuje svůj názor formální autoritou.
b) Pro vysokoškoláka jde o práci příliš snadnou na to, aby se cítil motivován.
c) Odpracované dny nejsou dobrým měřítkem výkonu tam, kde lze použít
finančního objemu zakázek.
4. Narušení komunikace vzniká na úrovni:
a) kódu,
b) přenosu,
c) významu.
5. Jednotlivým nedorozuměním lze předcházet:
a) zpětnou vazbou – otázkou Francouze, jak Čech sdělení porozuměl, nebo
také požadavkem Čecha, aby Francouz záležitost vysvětlil ještě jednou,
b) samozřejmým administrativním opatřením, které bývá tak často opomíjeno –
uvedením počtu stran faxu na první straně, následným telefonickým
ověřením, zda fax byl v pořádku přijat,
c) zdůrazněním priorit jednotlivých úkolů sekretářce.