Styl vedení

1. Společné rysy: odpovědnost, dovednost vedení lidí, komunikační dovednosti
Vedoucí informační soustavy: systémové myšlení, schopnost analýzy, důslednost
Vedoucí výrobního střediska: pružnost, organizační dovednosti, dovednost
přesvědčování
2. Osobnost manažera může být natolik silná, že není ovlivněna působením
kurzu, v dané situaci a při dané kvalitě lidí může být použitelný pouze původní
styl vedení; rovněž tak ostatní si zvykli reagovat na vedoucího určitým způsobem
a on to těžko překonává.
3. Týmový styl vedení je motivující, v optimální situaci směřuje k vyššímu
výkonu. V krizové situaci však demokratické rozhodování zabere příliš mnoho
času; dále pak málo vyspělí podřízení nejsou schopni přizpůsobit se příliš
demokratickému způsobu vedení.
4. Kompromisy, kolísání mezi autoritativním a „zahrádkářským“ stylem vedou
k hledání určité jistoty – tu poskytují normy a předpisy.
5. Vhodný styl vedení:
pro skautský oddíl – podle vyspělosti skautů od koučování až po delegování
pro jednotku rychlého nasazení – autorita/poslušnost, plantážník
pro trenéra hokejistů – koučování
pro generálního ředitele průmyslové firmy – delegování
pro instruktora učňů – od přikazování po koučování podle vyspělosti učňů
pro vedoucího skupiny archeologů – od podporování po delegování
6. Jednotlivé projevy vyjadřují po sobě následující prvky transformačního řízení:
stimulace myšlení
citové povzbuzení
osobní úcta
charisma