Experimentální práce

se prováděly na potkanech a paviánech a později také opakovaně s lidskými dobrovolníky. Zajímavé poznatky byly získány při studiu časových změn alkoholu v krvi, které se vyjadřovaly graficky jako křivky závislosti koncentrace alkoholu v krvi na čase, resp. jako plochy těmito křivkami vymezené, po aplikaci určitého množství alkoholu. Ten se podával zvířatům sondou zavedenou do žaludku anebo do dvanáctníku, popřípadě byl injikován do portálního krevního oběhu. Při podání do žaludku byl vzestup hladiny alkoholu v krvi vždy méně strmý a dosahoval nižších hodnot než při všech ostatních způsobech aplikace. V pokusech s potkany byla podávána velká dávka alkoholu a v dalším časovém období byla hladina alkoholu v krvi dlouhodobě udržována na stále stejné výši regulovaným přívodem etanolu, a to do žaludku anebo do krevního oběhu. V prvním případě muselo být k dosažení stejného efektu podáno o 20 % více alkoholu nežli při jeho zavádění přímo do krve. Rovněž u lidských dobrovolníků byly zjištěny velmi rozdílné hodnoty alkoholemie podle toho, zda byl vypit anebo vpraven do krevního oběhu. V jiném pokuse početná skupina vyléčených alkoholiků přijala určitou dávku alkoholu vypitím nebo sondou do dvanáctníku nebo infuzí do krevního oběhu (o etické stránce podávání alkoholu abstinujícím alkoholikům se ve zprávě o pokuse nehovoří). U skupiny s perorální aplikací byla zjištěna relativně nižší alkoholemie a menší plocha pod časovou křivkou alkoholemie než u zbývajících dvou skupin.