deleni

Ve zkratce lze rozdělit vývoj názorů na vedení do několika etap, časovaných zhruba po
dvaceti letech:
1. V začátcích se pozornost soustředila na definici rysů úspěšných vedoucích pracovníků.
Teorie rysů stavěla na osobních kvalitách vedoucích a předpokládala,
že dobrý vedoucí se jako takový rodí.
2. Koncem 40. let se objevuje nový přístup – úspěšný vedoucí se vyznačuje
správným způsobem chování. Chování vedoucích pracovníků v různých situacích
je relativně podobné, stálé a málo se mění. Některé styly řízení – způsoby
chování jsou úspěšné, ale jiné jsou neúspěšné nebo méně úspěšné.
Úspěšnému stylu řízení se lze naučit.
3. Situacionalistický přístup začíná převládat koncem 60. let a zdůrazňuje
situaci. Neexistuje jeden univerzálně platný styl řízení. Každá situace vyžaduje
jiný styl řízení. Dobrý vedoucí se teprve po zhodnocení situace rozhodne, jak
je třeba postupovat.
13
4. Počátkem 80. let se objevují nové názory na vedení lidí, souhrnně nazvané
Nové vedení. Zdůrazňují emocionální, citovou stránku vedení lidí. Dobrý
vedoucí se vyznačuje charismatem, silou osobnosti, která mu umožní získat
lidi a strhnout je pro plnění cílů organizace.
Zdá se, že každý z těchto názorů doplnil předchozí o nové poznatky, že nejde
o myšlenky protichůdné, ale o postupný rozvoj a upřesňování našeho poznání o optimálním
přístupu k vedení pracovníků.