individuální odpovědnost, společné rozhodování

Ztráta jednoznačného hospodářského prvenství Spojených států počátkem 70. let
a prudký vzestup Japonska, a6 už jde o obchod s automobily nebo o elektroniku,
probudila v USA, ale i v jiných západních zemích, velký zájem o japonský přístup
k řízení. Objevují se snahy přenášet prvky japonského řízení (kroužky jakosti, participace)
do evropských (resp. amerických podmínek). Vzhledem k velikým kulturním
rozdílům byly však výsledky zpočátku značně problematické. Později byly japonské
prvky adaptovány vůči západním podmínkám a uplatnily se v pozměněné formě
v řízení evropských firem.
William Ouchi (1983) srovnával odlišnou kulturu amerických a japonských organizací.
Americkou filozofii řízení nazval teorií A, japonský přístup teorií J. V obou přístupech
se odráží odlišné národní kultury. Nakonec se snažil spojit hlavní výhody americké
Jak řídit a vést lidi
organizační kultury (individuální odpovědnost) a kultury japonské (kolektivní
rozhodování) a vytvořil nový přístup – teorii Z.