Teorie „Z“:

Zatímco Američané jsou připraveni změnit zaměstnání poměrně rychle, pokud někdy
objeví lepší pracovní podmínky, nebo pokud firma usoudí, že má nadbytek pracovníků,
Japonci nastupují do zaměstnání na celý život a zpravidla svého zaměstnavatele nemění.
Ouchi volí kompromis blízký našem evropskému pojetí – pracovníci by měli setrvávat
v zaměstnání delší dobu, nikoliv však trvale, ale zaměstnavatelé by jim měli dlouhodobé
zaměstnání garantovat.
Na rozdíl od Ameriky, Japonec často mění svou funkci nebo profesi podle aktuálních
potřeb firmy a bez ohledu na školu, kterou vystudoval. Potřebuje-li to zaměstnavatel,
japonský obchodník absolvuje kurz finančního řízení a nastoupí do funkce vedoucího
informační soustavy, aby se o pár let později mohl ponořit do studií techniky, protože
má být zařazen na místo technologa. Američan (nebo Evropan) se více drží své specializace.
Z hlediska dnešního řízení firem, pochopení potřeb ostatních útvarů
a manažerského nadhledu je žádoucí kariérová dráha specializovaná pouze částečně,
která neomezuje pohled člověka na problémy. Je lepší takový finanční ředitel, který
prošel ekonomikou v provozu, informační soustavou, controllingem atd. než ten, který
v průběhu své profesionální dráhy poznal jedinou oblast řízení.
Zatímco v západních firmách rozhoduje jeden vedoucí a odpovědnost je vždy individuální,
v Japonsku se jedná o kolektivní záležitost. Japonec nepochopí, jak by mohl
učinit nějaký závěr bez svých kolegů, ani to, proč by měl úkolovat jednotlivce individuálně,
když může uložit práci celému útvaru společně. Spojení týmového konsensuálního
rozhodování s individuální odpovědností – nejzávažnější prvek teorie “Z” – vytváří
Názory na vedení lidí