Styl vedení záleží na situaci

(Situacionalistická teorie)
Ukazuje se, že týmový styl vedení není vždycky nejvhodnější. Tam, kde je nutno rychle
rozhodnout a kde je v ohrožení lidské zdraví, bude určitě lepší vedení autoritativní.
Ve skupině výzkumníků, kteří nadšeně pracují na dokončení vynálezu, se dobře osvědčí
zahrádkářský styl nebo dokonce volný průběh. Výběr správného způsobu řízení je tedy
určován situací.
Při volbě způsobu vedení vezmeme jako základní podmínku situace v úvahu především
zralost pracovníků. Mírou zralosti je připravenost splnit úkol. Vedle zralosti pracovní,
která je dána dovednostmi a technickými znalostmi potřebnými ke splnění úkolu,
existuje také zralost psychologická, která spočívá v připravenosti následovatelů přijmout
odpovědnost za splnění úkolu.
Vedoucí má volit takový způsob vedení, aby rozvíjel zralost svých pracovníků.
Chování vedoucího popisujeme ve dvou dimenzích vztahové chování (orientace na
lidi) a direktivní chování (orientace na úkol). Stejně jako v GRIDu můžeme nyní sestavit
diagram, který vymezí 4 styly vedení (přikazování, přesvědčování, participování
a delegování):
direktivní chování
vztahové chování
Zralost
Vedoucí bude volit správný styl řízení v závislosti na zralosti svých pracovníků:
Přikazování. Lidem nezralým, kteří si nevědí rady, zapracovávají se do úkolu,
je třeba přikazovat – vést krok za krokem, přesně určovat, co a jak se bude
dělat a neustále na jejich práci dohlížet.