b) Párové srovnání je metoda, ve které je výkon každého pracovníka
srovnáván postupně s výkonem všech ostatních. Hodnotitel zvažuje, který
z dvojice je lepší. Pak se zaznamenává počet pozitivních srovnání pro
každého pracovníka. Nejlepší je ten, kdo získal nejvíce pozitivních voleb ve
vztahu k ostatním. Většinou se hodnocení provádí na jediné dimenzi – celkovém
výkonu. Není problém zorganizovat takové hodnocení pro několik
málo pracovníků. Vzhledem k tomu, že počet srovnání narůstá s počtem
hodnocených pracovníků podle vzorce
N ( N - 1 ) / 2,
stává se hodnocení velkých skupin pracovníků velmi náročným.
c) Škála nucené distribuce je velmi užitečná v situaci, kdy použití ostatních
metod je nesnadné, zejména pro velký počet hodnocených pracovníků.
Vedoucí zařazují lidi do pěti kategorií, do první dávají 10% nejlepších, do
druhé 20% dobrých, do třetí 40% průměrných, do čtvrté 20% slabších a do
nízký výkon 0 1 2 3 4 5 6 vysoký výkon
páté 10% nejhorších.
Do jednotlivých políček pak jsou vepisováni pracovníci podle svého výkonu. Při větším
počtu pracovníků se tabulka adekvátně zvětší. Pokud nějaký pracovník přebývá přes
počet, lze tabulku o několik málo políček někde doplnit, pokud naopak schází, zůstane
některé políčko prázdné. Tato metoda je i při velkém množství hodnocených lidí praktická
– vedoucí snadno určí několik málo nejlepších a nejhorších, dále ty, kteří podávají
spíše lepší nebo slabší výkon, a ostatní pak ponechá ve středním sloupci.