Generální ředitel

si stěžuje na úroveň svých zástupců. Nejstaršímu z nich je skoro 60
let a půjde brzy do důchodu. Je to zdatný odborník, s mnohaletou praxí, ale již nemá
chuF dělat nějaké změny. Dokázal si vždy v každé situaci poradit. Ostatní jsou ve
věku mezi 30 a 40 lety, mají značné dobré technické a odborné znalosti. Chybí jim
praktické manažerské dovednosti a zkušenost s řízením a až na obchodního ředitele
jim chybí potřebné kontakty.
Odborní ředitelé a ředitelé divizí si stěžují, že generální ředitel je autokrat. Všechno
rozhoduje sám. Vyslechne ostatní ředitele, ale rozhoduje v podstatě bez ohledu na
jejich názor. Jsou přesvědčeni, že kdyby divize měly větší samostatnost, všechno by
fungovalo lépe. Ale generální ředitel se tomu brání, avšak poukazuje na to, že by podnik
fungoval pružněji kdyby byl decentralizován a divize by měly určitou autonomii.
Nicméně ředitelé divizí nejsou připraveni a při prvním problému, který se objeví,
žádají generálního ředitele o pomoc. Když jsou postaveni před samostatný úkol,
hledají raději všechny důvody, jak se mu vyhnout. Nedostatky při plnění úkolů postihuje
generální ředitel dosti přísně na prémiích a nevybíravou kritikou při poradách
vedení. Ale tím více se na něj podřízení obracejí s žádostí o pomoc při řešení operativních
úkolů – snaží se přenést na něj část odpovědnosti.
Generální ředitel je pak natolik zatížen dílčími problémy, které by měli řešit jeho
podřízení, že nemá čas na zásadní koncepční záležitosti. „Většinu z nich by bylo
potřeba vyměnit, vím, že na svou práci nestačí“, říká, “ale já nikoho lepšího nemám”.