Koučování

Koučování je patrně nejsilnějším nástrojem rozvoje pracovníků. Jde o rozvoj dovedností
pracovníka za podpory vedoucího. Je to individuální forma rozvoje pracovníků.
Vedoucí učí novým znalostem a dovednostem za aktivní účasti pracovníka.
Koučování je postaveno na několika principech:
stanovování přiměřených cílů,
aktivizace účastníka kladením otázek,
účinná zpětná vazba.
Místo tradičního ukládání úkolů, kdy vedoucí stanovuje postup a způsob realizace
pouze na základě vlastního uvážení a pak diriguje pracovníka k přesnému plnění svých
instrukcí, dostává rozhodující roli v určení postupu pracovník.
Stanovení cílů
Vedoucí nezadává cíle direktivně – společně s pracovníkem se snaží určit dílčí cíle
vedoucí k dosažení cíle konečného. Je-li pracovník zaangažován do určení svých cílů,
dá se očekávat, že bude podstatně více motivován k jejich dosažení. Současně on sám
dokáže nejlépe posoudit, nakolik je pro něho cíl dosažitelný či nikoliv.
Právě dosažitelnost cílů je jedním z důležitých momentů koučování. Z teorie motivace
víme, jak důležitý je přiměřený cíl, ani příliš obtížný, ani příliš snadný. V koučování je
třeba zadávat cíle postupně tak, že každý další cíl, každý další úkol je jen o málo
složitější než cíl předchozí. Tak se člověk postupně a bezpečně dostává k překonávání
jednotlivých překážek. Velmi obtížný úkol, zadaný najednou, patrně odradí. Proto je
tento úkol třeba rozdělit na řadu dílčích kroků.
Český ředitel britské firmy pověřil pracovníka zjištěním určitých skutečností v centrále
poblíž Londýna. Bylo známo, že pracovník ovládá základy angličtiny, ale bojí se jazyka
v pracovním styku používat.